Organizace Heart for Romanian dogs z.s. byla oficiálně založena  4. října 2017, přestože aktivní dobrovolnická pomoc psům v Rumunsku započala již o tři roky dříve. Důvodem pro založení spolku byla problematika toulavých psů v Rumunsku, které místní obyvatelé nevěnují příliš pozornosti. Problém rumunských toulavých psů je skutečnost dlouhotrvající, závažná a především mnohovrstevnatá, tj. nemá pouze jednu jedinou příčinu. Ohromný počet psů bez domova na celém území Rumunska, odhadovaný na 1-5 milionů jedinců,  vznikal v průběhu dlouhých desetiletí a má svůj počátek již v komunistické éře. Celoplošné opomíjení kastrací vedlo ke stavu, kdy dnes Rumunsko drží jasný primát v počtu bezprizorních psů v celé Evropě.

Jedna jediná nevykastrovaná fena je schopna během svého reprodukčního životního cyklu přivést na svět obrovské množství štěňat. Spousta z nich umírá na nemoci, na silnicích, kvůli špatným životním podmínkám, po útoku jiných psů, ve velkém utrpení. Zbylá část, která doroste do dospělosti, rozšíří populaci a vede k pokračování a dalšímu zhoršování celého stavu.

V Rumunsku se sice již začínají objevovat organizované snahy o cílené a plošné kastrace, tempo a rozsah těchto kroků jsou však velmi pomalé a omezené. Značný počet z vykastrovaných zvířat je výsledkem práce zahraničních neziskových organizací působících v zemi, bez jejichž aktivit by situace tamních psů byla ještě nesrovnatelně horší.

Nečinnost místních úřadů a obyvatel má v tomto směru několik důvodů:

Za prvé Rumuni nejsou žádným národem pejskařů a troufneme si říci ani milovníků zvířat.

Ještě dnes v 21. století se často přístup ke zvířatům, myšleno těch chovaných doma, dá definovat jako čistě užitkový až bezcitný. Narážíme na vyhublé koně zapražené v povozech, krávy na řetězu zjevně ve špatné kondici nebo klasický obrázek psa přivázaného na řetězu u domu jako levná verze zabezpečovacího systému obydlí a zahrady.

S domorodou mentalitou jde ruku v ruce i další komplikace pro kastrační programy, a to vysoká míra zkorumpovanosti napříč celou rumunskou společností. Uvedený faktor způsobil, že finanční podpora směřovaná na sledované aktivity často svému účelu vůbec neposloužila. 

A na neposledním místě je důvodem obecně špatná ekonomická situace nemalé části obyvatelstva, jednoduše řečeno omezené finanční možnosti zkombinované s nedostatkem osvěty vedou k nezájmu o kastraci i vlastních psů, natož cizích. 

Místní obyvatelé tedy nejenom své psy často nekastrují, ale též jim mnohdy neposkytnou ani základní životní podmínky: dostatek krmiva a bezpečné a teplé útočiště.